TROCHU VÍCE MNE POZNEJTE

Narodil jsem se v roce 1972. V současnosti jsem svou rodnou Jihlavu vyměnil za Prahu, kde žiji a tvořím.

Fotografování jsem měl dlouhá léta jen jako koníčka, intenzivněji jsem se mu začal věnovat v roce 2004 a od roku 2012 už fotografuji profesionálně. Vlastně už od roku 2010, kdy jsem vyfotil svou první svatbu.

Fotit svatby – to je moje! Ačkoliv se sobě navzájem podobají, každá je unikátní, má vlastní atmosféru. A pro mě je štěstím fotografovat šťastné lidi ve šťastný den – takovým přeci svatební den odjakživa byl, je a bude.

Co se týče mého fotografického stylu, kterým svatební příběhy fotím, jde rozhodně o styl reportážní a využívám z 90% pouze přirozeného světla. Říká se tomu svatební fotožurnalistika a v podstatě dělám to samé co dělají reportéři, tedy snažím se být všude a nikde, tedy zachytit vše důležité a přitom být velmi nenápadný a nerušit svou přítomností příliš plynulý průběh Vašeho svatebního dne. Podobným stylem pak přistupuji na svatbě i k fotografování portrétnímu, tedy nebudu Vás nutit do nějakých umělých póz, ale vždy se snažím aby mé fotografie vyjadřovaly Vás samotné, snažím se zachytit Vaši přirozenost a Vaši lásku takovou jaká je ve skutečnosti, nikoliv strojeně a vyumělkovaně.

Krom mých svatebních příběhů najdete na tomto webu i moji portrétní práci, rodinné focení a další práce, protože mám teorii, že aby mohl člověk dobře dělat svatební fotografii, musí mít dobrou praxi téměř ve všech fotografických žánrech, protože se skoro všechny žánry ve svatební fotografii vyskytují, takže jistá univerzálnost je rozhodně na místě a je třeba trénovat neustále

O ČEM VYPRÁVÍM NEJRADĚJI

Svatební příběhy a příběhy vztahové zaznamenávám nejraději, ale mám velmi rád i další, které život nabízí.

  • /01
    Portrétní fotografie

Když fotím portrét, snažím se také o vyprávění příběhu, portrét by měl být buď o dané osobě vypovídající a měl by zobrazovat především její osobnost, ale portrét může být i stylizovaný a tam se pak neukazuje skutečnost, ale příběh, který společně vytvoříme. Mám rád portrét v barvě, ale někdy lépe vyzní v černobílém provedení.

SPECIÁLNÍ GALERIE

Svatební dorty Svatební dorty, Svatební příběhy
Prstýnky Prstýnky, Svatební příběhy
Svatební kytice Kytice, Svatební příběhy
Scroll
Scroll
FILOSOFIE

Mojí filosofií je vyprávět

To co bych velmi rád dělal skvěle a o co se neustále snažím a v čem se snažím stále a stále zdokonalovat je vyprávění příběhů. Příběhy můžeme napsat, natočit v podobě filmu, ale můžeme je také zachytit obrazem statickým a to je přesně to co já mám nejraději. Začínal jsem jako čistě reportážní fotograf koncertů a festivalů s postupným přesahem k nejrůznějším společenským akcím a událostem. Prostě klasika reportér. Po pár letech jsem začal experimentovat s portrétní fotografií a ten reportérskej pohled na věc mi už tak nějak zůstal a hlavně se moje “reportérština” projevuje na zachycování svatebních dnů, tam se cítím prostě jako ryba ve vodě. Pracuji stylem reportéra, tedy téměř vůbec nic nearanžuji, vaše hosty nijak nediriguji, jak to dělají někteří mí kolegové, ale hlavně se snažím zaznamenávat vše co se kolem mne děje. Jednou mi jedna z nevěst řekla něco co si budu pamatovat navždy a co si myslím naprosto dokonale vystihuje můj styl práce. Řekla, že jsem byl všude a nikde. Ano, takto se přesně snažím pracovat, být všude a zároveň do ničeho pokud možno nezasahovat a chovat se nenápadně, aby mne hosté příliš nevnímali. A když už to udělám, že do děje zasáhnu, je to opravdu jen malinko a jen když je to v zájmu výsledku opravdu nutné.

Pokud fotím zamilované páry, je mojí filosofií podobně jako u snímků na svatbách udržet na place co největší pohodu a když se mi daří pár během focení i rozesmát, dosahuji většinou těch nejkrásnějších výsledků. Proto dávám párům občas trochu legrační úkoly, které oni plní a přirozeně se u toho smějí, tím vznikají nezapomenutelné momentky.

Když pracuji na objednaných portrétech nebo i občas formou TFP na svých vlastních projektech, pracuji opět stylem, kdy se snažím portrétovanou či portrétovaného mít spíše v přirozených pozicích, šíleně zkroucené modelky mi nic neříkají 🙂 Ideální výsledek je pro mne takový, že při pohledu na výsledný obraz má divák pocit, že jde o záběr z nějakého filmu. Proto také velmi rád využívám póz (nemám moc rád toto slovo, ale lepší mne zrovna nenapadá), kde se portrétovaný nekouká do objektivu (ve filmu do kamery), což ve výsledku působí právě velmi příběhově, ale přímé pohledy jsou pro změnu někdy tou úplně nejlepší možností jak vyjádřit ten pocit, že člověk na obraze jakoby promlouvá k divákovi a chce mu třeba něco naznačit nebo sdělit.

Další z mých oblíbených vizuálních vyprávění jsou šťastné rodinky s dětmi všech věkových kategorií. Zde je můj styl práce popsatelný velmi jednoduše. Nejkrásnější jsou snímky, které se co nejvíc přibližují reálnému zachycení života rodinky, ale pózování všech společně s pohledy do objektivu je samozřejmě také nezbytnou nutností, protože to je přesně to co klienti často očekávají. Každopádně co propojuje všechny mé přístupy je pokud možno co největší nenucenost a přirozenost.  Z rodinných snímků by měla čišet hlavně radost, hravost a láska.

Prev.
Next.

NOVINKY NA BLOGU

    Designed by © REFLECTOR Studio. All Right Reserved 2019
    Total: